Nový výzkum naznačuje, že malé kousky plastu se mohou dostat do mozku ve velmi krátké době. U myší krmených potravou kontaminovanou mikroplasty byly plastové částice nalezeny pouhé dvě hodiny po požití.
S rizikem kontaktu s mikroplasty se bohužel potýkáme na každém kroku. Je přítomen ve vzduchu, vodě a půdě. Všudypřítomný kontakt s plasty způsobuje, že se jejich kousky dostávají do našeho těla. V loňském výzkumu vědci prokázali, že spotřebujeme až 5 gramů mikroplastu týdně (více k tomuto tématu v textu: Všudypřítomný mikroplast. Každý týden sníme až 5 gramů ). Nedávno také vědci identifikovali novou nemoc postihující mořské ptáky, způsobenou nikoli bakteriemi nebo viry, ale drobnými částečkami plastu, které se dostanou do trávicího traktu
Nedávný výzkum vědců z Vídeňské univerzity a Debrecínské univerzity ukázal, že malé částice polystyrenu, široce používaného plastu běžně používaného při balení potravin, lze detekovat v mozku laboratorních myší již dvě hodiny po požití. Tyto plastové skvrny, říkají vědci, mohou zvýšit riziko zánětu nervů, neurologických poruch nebo neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba.
Mikroplasty se do našeho těla dostávají v masivním měřítku
Mikroplasty jsou kousky plastu o velikosti 0,1-5000 mikrometrů. Nachází se na lidské kůži, vlasech, slinách, plicích, vzorcích stolice a krvi. Odhaduje se například, že pitím balené vody během roku jsme schopni vstřebat až 90 tisíc. takové částice. Tento materiál se dostává nejen do našeho trávicího systému, ale dokáže proniknout i střevní bariérou. Znepokojivé je také to, že mikroplasty byly nalezeny v mekoniu (první výkaly) novorozenců. A to znamená, že mikroplasty jsou schopny překonat i hematoplacentární bariéru. A bohužel vědci říkají, že se může snadno pohybovat uvnitř našeho těla.
Není proto divu, že přítomnost mikroplastů v našem těle je spojena s četnými nemocemi. Stále však neexistuje přesná studie, jaké škody může způsobit. Svět medicíny má podezření na jeho potenciální dopad na fungování našeho mozku. Vědci se domnívají, že plastové částice jsou schopny přispívat ke vzniku zánětů, neurologických poruch a dokonce i neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova a Parkinsonova choroba. Doposud však nebylo jasné, zda se mikroplasty vůbec mohou dostat do mozku, protože k tomu by musely překonat hematoencefalickou bariéru.
Mikroplast si najde cestu do mozku
Aby se zjistilo, zda se plast může dostat do mozku, byly provedeny studie na hlodavcích. K tomuto účelu byly použity mikro- a nanoplastické částice, konkrétně polystyren. Byly podávány myším orálně. Poté, po 2 až 4 hodinách, byly myši usmrceny, aby byly odebrány vzorky mozku.
Na základě zkoumaných vzorků vědci zjistili, že nejmenší z molekul lze nalézt v mozku hlodavců již po dvou hodinách. Jak se však také ukazuje, na velikosti částic záleží. Přítomnost těch největších v mozcích myší nebyla vůbec zjištěna. Klíčové však bylo určit, kam přesně se tam mohou mikroplasty dostat?
K tomuto účelu byly využity speciální počítačové simulace, s jejichž pomocí bylo možné vysledovat potenciální pasivní mechanismus transportu plastových částic do mozku. Tomuto mechanismu částečně napomáhají molekuly cholesterolu, které pomáhají překonat buněčnou bariéru, která má chránit mozek před toxiny a patogeny. Tímto způsobem bylo současně možné objevit zcela nový způsob, kterým se mohou mikroplasty vůbec pohybovat.
Výzkum bude důležitý pro lepší pochopení dopadu těchto škodlivých molekul na naše tělo. Do té doby však bude klíčové udělat vše pro to, abychom minimalizovali riziko jejich vstupu do našeho těla.